Proč věta „udělej to sám“ nestačí
Dítě může vědět, co má udělat, ale ztratit se v pořadí kroků nebo nemít dostatečnou motorickou obratnost. Samostatnost proto vzniká společným nácvikem, předvídatelným prostředím a opakováním.
Když dospělý pokaždé zasáhne kvůli rychlosti, dítě nemá příležitost zažít celý postup. Naopak ponechat ho bez pomoci u příliš těžkého úkolu vede spíš k frustraci.
Vyberte úkoly, které mají smysl
- Odnést talíř a připravit si část svačiny.
- Uložit boty, bundu a batoh na stálé místo.
- Vybrat oblečení ze dvou vhodných možností.
- Zkontrolovat podle obrázku, co patří do tašky.
- Zalít rostlinu nebo rozdělit příbory při prostírání.
- Požádat o pomoc celou větou, když se nedaří.
Jak ubírat pomoc
Nejprve činnost udělejte spolu. Potom nechte dítě zvládnout poslední krok, který přináší pocit dokončení. Postupně mu předávejte další části a připomínejte jen to, co je nutné.
Pomoci může stálé uspořádání věcí, nízký věšák, snadno otevíratelná krabička nebo obrázkový postup. Prostředí může být samostatnosti oporou.
Samostatnost neznamená bez pomoci
Důležitou dovedností je také poznat, že si nevím rady, a obrátit se na správného dospělého. Cílem není dítě, které mlčky zápasí s problémem, ale dítě, které zkouší a umí si bezpečně říct o podporu.
Všímejte si snahy a postupu: „Vzpomněl sis, kam patří boty.“ Obecné hodnocení „jsi šikovný“ dává méně informace o tom, co se právě podařilo.
Shrnutí
- Vyberte smysluplnou činnost a rozdělte ji na kroky.
- Pomoc ubírejte postupně a upravte prostředí.
- Učte dítě nejen zkoušet, ale také včas požádat o pomoc.
Zdroje a další čtení
- RVP PV – cíle, pojetí a návaznost předškolního vzděláváníNPI ČR / Revize RVP
- Nurturing care for early childhood developmentWorld Health Organization
